Výzkumy

Papua-Nová Guinea: pohoří Saruwaged (2009 – 2019)
Etnickou skupinu Nungon obývající pohoří Saruwaged v provincii Morobe jsem poprvé navštívil v srpnu 2009 a od té doby se tam vracím. Paleta témat mého výzkumu se postupně rozšiřovala, zpočátku jsem se zabýval především etnografií této skupiny. Tehdy jsem ale také poprvé při výzkumu uplatnil kresbu jako výzkumný nástroj. Od té doby pravidelně spolupracuji s žáky místní základní školy a zjišťuji jejich názory a postoje k různým tématům prostřednictvím obrázků. Později jsem do okruhu svých zájmů zahrnul studium postojů Nungonů k ochraně biodiverzity. V roce 2009 se totiž Nungonové stali součástí chráněné oblasti YUS, kde momentálně běží program na ochranu stromového klokana. V roce 2015 jsem zahájil spolupráci s Janem D. Bláhou. Společně jsme se začali zajímat o to, jak historické události ovlivňují současné prostorové chování lidí ve vesnici Yawan. Komunita Nungon prošla složitou minulostí, nejenže došlo k náboženskému schizmatu, v němž proti sobě stojí luteráni a adventisté, ale také se obyvatelé vesnice Yawan museli v 70. letech 20. století přestěhovat na nové území, které si nárokují nejen yawaňané, ale také obyvatelé sousední vesnice. Podle našich zjištění se tyto spory nadále projevují nejen ve veřejném prostoru a prostorovém chování lidí, ale také v sociálních procesech, jako je například uzavírání sňatku. To mě před dvěma lety přivedlo k zatím poslednímu výzkumnému tématu a tím je etnohistorie této komunity. Ta má nepsanou historii, archivní dokumenty sice existují, ale jsou psány z pohledu buď misionářů, nebo koloniálních úředníků. Mou snahou je zjistit co nejvíce o minulosti této skupiny s pomocí pamětníků a prostřednictvím svědectví archivních dokumentů.

Papua-Nová Guinea: Východní Sepik (2018 a 2019)
Kulturám Sepiku se v antropologii dostalo hodně pozornosti, proběhly zde některé klasické výzkumy. Zmínit lze například Richarda Thurnwalda, Margaret Mead, Rea Fortunea či Gregoryho Batesona. Při terénním výzkumu se zaměřuji na otázku kulturní paměti v souvislosti s procesy kulturní změny vyvolané misijní činností a modernizací. Zajímá mě, jak se tato témata projevují v produkci suvenýrů pro turisty, zejména na takzvaných storyboards. Jedná se o dřevořezby, na nichž autor vypráví příběhy z každodenního života vesnice, dále mytické a náboženské události.

Filipíny: provincie Kalinga, Manila a San Fernando (2019)

Proběhla první fáze výzkumu, jenž se zaměřuje na lidskou tělesnost a přítomnost čínského vlivu na Filipínách. Stojím na začátku. V provincii Kalinga se nachází vesnice Buscalan, kde žije nejstarší filipínská tatérka, jež návštěvníkům tetuje tradiční kalingské vzory. V San Fernandu se každé Velikonoce uskutečňují pašije, během tohoto dramatického zpřítomnění utrpení Ježíše Krista dochází k ukřižování dobrovolníků, jimž dlaněmi a chodidly projdou hřeby. Ulicemi putují flagelanti, kteří si sami rozbíjejí záda důtkami. V Manile se nachází čínský hřbitov, mlčenlivé výmluvné svědectví hierarchizace lidských vztahů.